Cesta vzhůru začíná dole
Tak jako letadlo začíná svůj let na zemi, tak stejně to máme my, lidé. Abychom mohli vzlétnout vzhůru, až do oblak, musíme se nejdříve mocně dotknout země. A abychom se mohli dostat vážně hodně, hodně vysoko, potřebujeme se k takovému vzletu důkladně odrazit. Proto padáme dolů, "padáme na huby", abychom se mohli odrazit. Čím prudčeji se srazíme se zemí, tím větší máme šanci na to, abychom se následně mohli vznášet v oblacích. A i to stoupání nějaký ten čas a úsilí zabere. minimálně úsilí nebránit vzestupu. Zákon aerodynamiky, že?
Prostě všechno souvisí se vším.
A zde nějaké myšlenky, asociace, k tomuto tématu:
Letíme-li již vzhůru, hlídejme si jak jednáme, jak myslíme, jak se pohybujeme, abychom si spíše neroztáhli padák, než nastartovali raketový pohon.
Řádí-li bouře, žádný letec nevzlétne, raději počká, až se bouře uklidní. A když už se do bouře dostane během letu a musí proletět, hledá skuliny, využívá "okna" v mracích, aby jeho let byl co nejhladší.
Plavec, který chce vyhrát závod, volí takové plavky, které kladou minimální odpor a ne koupací oděv z pradávných časů, jež jen nabere vodu, ztěžkne, vytváří kapsy. Plavec, který chce vyhrát olympiádu si dokonce oholí celé tělo, aby bylo co nejhladší a kladlo tak minimální odpor. Plavec, který chce vyhrát olympiádu roky dře a zažije stovky, ba možná tisíce, proher, než se na olympijský závod dostane. Plavec, který chce vyhrát, nepropadne skepsi a stále trénuje, hledá lepší a lepší způsoby. Nevzdá to!
Ptáče, které se učí létat, nejdříve opustí pohodlí hnízda, opustí jistotu a bezpečí hnízda, kde se vylíhlo, kde bylo opečováváno rodiči, krmeno. Nejdříve se dostane dolů, až pak se, po neustávajícím zkoušení, vznese na oblohu. Ptáče musí počkat, až mu naroste řádné peří, ví, že s mláděcím chmýřím se létat nedá.
Před startem letadle je nutné natankovat palivo, aby bylo možné doletět až do cíle.
Letadlo, které doletělo do cíle, přistane a dotkne se země. Pak opět natankuje palivo, prodělá údržbu a teprve pak může letět do dalšího cíle.
Letadlo, které nemá cíl, se po nějaké době bezmocně zřítí k zemi, když tedy neví kam vlastně chce letět.
I když by, podle zákonů fyziky, čmelák neměl létat, nikdo mu to neřekl a tak si s tím nedělá starosti a vesele poletuje.
Napadají mě ještě další a další přirovnání, věřím, že každého napadnou mnohá jiná. Vezměme si z toho poučení, nepropadejme temným myšlenkám, když se zrovna řítíme z zemi, když se jí zrovna dotýkáme a máme pocit, že další vzlet je nemožný. I plavání s tím souvisí, nebo jakákoli další činnost, která se vám spojí v souvislostech.
Pojďme se odrazit, pojďme letět! Vstříc nebesům.