Jak se milovat, jak se zamilovat sám do sebe?

Kdykoli se ptáte nějakého terapeuta co udělat, aby ste svůj život změnili k lepšímu, odpoví vám, že se musíte začít milovat. Milovat sami sebe a že to je základ, bez toho nikdy spokojení nebudete.

Velká pravda, to tedy rozhodně ano. Jenže je to vlastně jen informace, ale opravdovou odpověď jak na to, tu vám hned tak někdo nedá. Většinou uslyšíte: Přijmi se prostě takový jaký jsi, se vším všudy. Odpusť si a odpusť všem.

Aha, jasně! Ale přece jen, jak na to?

Můžete znát spousty návodů, můžete roky studovat knihy, sledovat na netu mnohé webináře, chodit na semináře, můžete utráce mnoho a mnoho peněz, ale efekt může být takřka nulový. Proč?

Myslím, že univerzální návod neexistuje, ale co je opravdu podstatné je, abychom to, čemu jsme se naučili ze všech těch zdrojů, opravdu používali denně. Nestačí to jen na semináři, v těch několika hodinách, kdy tam jsme, ale je potřeba to vše neustále posilovat, opakovat.

Další veledůležitou věcí je, abyste nechtěli aby to všechno dělal někdo za vás. Tedy terapeuti vám dají návod, dají vám nástroj, ale neudělají nic za vás. Nemohou to udělat, protože nejsou vámi. 

Dovolte tak trochu přirovnání ke sportu. Kdyby se atlet spoléhal jen na to, že má špičkového trenéra a to stačí a ten trenér to prostě zařídí, že z toho daného atleta bude ten nej na světě, přitom sám atlet by netrénoval, jen by seděl na zadnici, snil o atletické slávě a stěžoval si, že ještě není tím nejlepším, opravdu by nikam nedošel, jen by utratil spoustu peněz a nic by z toho nevykřesal. nestal by se nejlepším atletem na světě. Aby mohl být tím nej, musí trénovat. Stále a pořád dokola. Nesmí se zastavit nikdy a před ničím. Pak má šanci uspět.

A tak stejně musíme ke svému životu přistupovat všichni, pokud nechceme být jen čekatelé na zázrak. Víte, ony se zázraky dějí, ale musíme jim jít vstříc a něco udělat, aby se mohly stát.

Takže první co je potřeba udělat, pokjud chceme někam svůj život posunout, je přijetí naprosté zodpovědnosti za vše co se nám děje. Ono je to tak, že svými myšlenkami a pocity si do života přitahujeme vše co se nám následně děje. Už tím, že si uvědomíme, že nikdo jiný, jen my sami, tvoříme své životy a přijmeme tuto skutčnost nás může hodně posunout. A následně je potřeba prostě tvrdě makat. Na sobě, na tom, co nám může pomoct. Bez ustání, bez vymlouvání na to či ono, pustit se do tréninku. Nástroje najdeme všude, tréniková cvičení, návody a rady jak na to jsou opravdu všude kolem nás. A je tedy jen na nás jestli zvedneme zadnice a začneme trénovat. Stejně jako ten atlet, který denně trénuje, protože si je vědom toho, že bez denního tréninku to vážně nejde.

Předně si uvědomte pro koho to všechno doopravdy děláte. A upřímně, dokud tam budete mít to, že to děláte hlavně pro své blízké, partnera, děti..., nebude to fungovat. Dokud nebudete myslet hlavně na to, že to všechno děláte sami pro sebe, nejste na správné cestě.

A když už se na tu cestu k sebelásce vydáte, nenechte se z ní sestrčit svým okolím. Nenechte se svést ze své cesty sama k sobě. A že vám to bude dost lidí vymlouvat, že se vám budou někteří smát, budou si klepat na čelo, to je téměř jisté. Předně se stanete svobodnějším, takže se budete více rozhodovat sami za sebe a nebudete již tolik potřebovat přizpůsobovat tomu, co chce kdo jiný, takže se mohou kolem vás dít různé věci. Dá se často celkem jistě předpokládat, že budete muset odložit některé vztahy, protože si i vy sami uvědomíte, že vás velmi brzdí. Zjistíte, že najednou jdete jinou cestou než jaká je od vás, díky dlouhodobému životu pro jiné a v osobní nesvobodě, očekávána. Ani tehdy neopouštějte svůj záměr najít lásku k sobě, najít cestu k vlastnímu štěstí.

Ano, ta cesta může bolet. Víte, toho atleta to taky velmi často bolí a to hodně. Obětuje svému záměru tolik, že je jen málokdo, kdo by byl ochoten udělat to stejné. 

Takže pokud chcete být spokojení, připravte se, že to nebude jen procházka růžovou zahradou a budete tomu muset celkem dost obětovat. Ovšem výsledky budou fantastické. To rozhodnutí je jen a jen na vás samotných. Nikdo ho za vás neudělá a nikdo po té cestě nepůjde místo vás. Chce to odvahu a odhodlání, které vydrží. Vydrží tehdy, když to děláte pro sebe, protože se už při tom rozhodnutí máte rádi a přejete si jen to nejlepší sami pro sebe.

A dyž už se rozhodnete, že se do toho pustíte, neptejte se co na vaše rozhodnutí kdo řekne, neohlížejte se, jestli náhodou někomu něco vadí, dělejte to pro sebe samotné. Dělejte to z lásky a úcty k sobě.