Je třeba změnit postoj

Každý z nás má nějaké sny. Každý je máme jiné. Někdo si vystačí s malými sny jako je třeba každoroční dovolená u moře a co pět let novější auto. Jiný zase touží po vlastním obchůdku někde v centru města, kde by prodával drobnosti pro potěšní. Ale pak je tu skupina lidí co mají sny mnohem větší. Chtějí se vypracovat v opravdu úspěšné podnikatele.

Z vlastní zkušenosti, díky pozorování, vím, že většina lidí touží spíše po dobrém zaměstnání o které by se nemuseli bát, s platem natolik vysokým, aby jim to stačilo na příjemně pohodlný život a nemuseli se nijak zvláště omezovat. Ano, touto cestou by rádo šlo nějvíce lidí. Je to pohodlné a v podstatě to ani tak moc nestojí. Jen s tou prací je to v posledních letech trochu složitější, jistoty pracovního místa se jen tak někde dočkat nedá, platy jsou čím dál nižší a celkově je tendence přijímat hodně mladých lidí, kteří sice nemají mnoho zkušeností, ale zase se spokojí s poměrně nízkým platem. 

Náš národ si ale za mnohá léta zvykl na jakousi jistotu práce. Zvykli jsme si, že každý musel pracovat a tak byla práce pro každého. Doba se změnila, ale starých zvyků se špatně zbavuje. Proto je pro spoustu lidí nestravitelná momentální situace a lidé jsou nešťastní a naštvaní. Zvyšuje se všeobecná chudoba a pocit bezvýchodnosti.

My sami jsme dovolili, aby se naše země stala rozvojovou. Většina toho, co tu mělo hodnoty, je dnes v rukou zahraničních majitelů a tak se stalo, že se z nás stala jen velmi laciná pracovní síla. A došlo to tak daleko, že jsme vděční aspoň za to málo, co nám nabízejí. Práce v montážních podnicích, kde se již ve skutečnosti nic nevyrábí, ale jen se z dovezených komponentů smontovávají nějaké výrobky. Takže ve skutečnosti nic nevyrábíme. Jen sloužíme zahraničním podnikatelům, aby ještě více vydělávali. Protože naše pracovní síla se stala opravdu levnou.

Ale ani tato pracovní místa nebudou mít dlouhého trvání. Proč? Většina zahraničních podnikatelů využila možností takzvaných investičních pobídek, tedy úlev na daních, které musejí odvádět našemu státu. Jenže tyto pobídky nejsou natrvalo, jsou vždy jen na určitou dobu, třeba na 10 let. To tedy znamená, že když tato výhoda skončí, podnikatel se svou montážní firmou odejde do jiné země, kde zase dostane takovou pobídku a zase může využít levnou pracovní sílu v té zemi, ze které ta pobídka přišla. Je to takový začarovaný kruh, ze kterého je jen málo možností se dostat.

Nutno podotknout, že čeští podnikatelé takové investiční pobídky ani nedostávají. Začínající podnikatel čerpá investice do svého podnikání jen ze svých úspor, nebo si vezme úvěr. Ale nedostane možnost využít takové výhody, jaké dostává zahraniiční investor. Navíc, pokud uvažuje opravdu ekonomicky, a pokud má velké plány a chce něco vyrábět, založí výrobní část podniku spíše také v zahraničí, tam, kde dostane možnost využít daňových a jiných úlev.

Nejsem ekonom a do mnoha věcí nevidím, ale mám celkem zdravý rozum a vnímám co se děje.

Proto si myslím, že je na nás, obyčejných lidech, abychom změnili postoj a začali uvažovat nad změnou chování, přestali se spoléhat na zaměstnavatele a začali vytvářet jiné možnosti. Každý umíme něco a můžeme to nabídnout dalším, kteří mají zase jiné schopnosti.

Zmizela spousta drobných živnostníků. Naučili jsme se nakupovat ve velkých megamarketech, v centrech konzumu a obchodování, jenže jsme si vůbec neuvědomili, že tyto obludy patří nadnárodním firmám a drobný řemeslník si ani nemůže dovolit pronájem prostor v takovém komplexu, protože nájmy jsou vysoké a to by prostě nezaplatil. Celkově mám pocit, že i my sami jsme se začali vůči našim vlastním drobným živnostníkům začali chovat podobně jako ti, kteří vytvářejí podmínky pro podnikání, zákonodárci a úředníci.

Když si uvědomíme, že jsme si my sami připravili těžké časy, můžeme se také postarat o to, aby se to změnilo a bylo nám zase dobře. Je jen třeba změnit postoj.