Kritika nese rizika

Jsme naučení pořád všechno nějakým způsobem posuzovat, soudit a odsuzovat. Naučili nás to doma, naučili nás to ve škole, naučili nás to v práci. Vše se musí nejdříve posoudit a následně oznámkovat. Jen vzácně jsme pochváleni, většinou jsme jen a jen kritizováni. Za cokoli.

A tak se naučíme taky kritizovat, možná už z vlastní potřeby vracet kritiku, která se kdy snesla na naši vlastní hlavu. Naučíme se dělat si na všechno názor, mít pocit, že víme všechno nejlíp a že víme jak má kdo co dělat, jak má jednat, jak se má chovat, tvářit, pohybovat... Soudíme, odsuzujeme, kudy chodíme. Protože nás to tak naučili dělat. Myslíme si, že je to takhle správně.

Opravdu je to tak správně? Co se děje, když jdeme touto naučenou cestou? Cestou odsudku čehokoli, co není zrovna podle naší osobní představy jak by měl svět vypadat?

Kdo dojde dostatečně daleko, kdo se dovede začít na vše dívat s odstupem pozorovatele, zjistí, že co kdy kritizoval, vrátilo se mu jako bumerang. Co kdy považoval za špatné, nakonec sám dělá, nebo se mu děje a musí si vyzkoušet jak mu v takové situaci, kterou před tím odsoudil, je a jak se v ní dovede sám zachovat.

To stejné platí v situaci, kdy něco odmítáme a tvrdíme, že my bychom nikdy nedovolili, aby se nám něco takového stalo, dělo. Přesně tím si pak musíme projít, abychom si to odzkoušeli na vlastní kůži.

Nevěříte?

Sama jsem to ve svém osobním životě musela zažít mnohokráte, mohla bych dlouze vyprávět o tom, co jsem kdy považovala za špatné a následně jsem si to musela sama vyzkoušet. Mám i mnoho známých, kamarádů a přátel, kteří mají stejné zkušenosti a někteří o tom sami nahlas mluví. Ti vědomější už se tomu dovedou sami smát.

Pokud vás ve vašem životě něco štve, štve vás nějaké dění, které se vás bytostně týká, zkuste se vrátit v čase a uvědomit si, odkud se to ve vašem životě vzalo, co jste tak urputně odmítali, že si tím musíte sami projít. Pravděpodobně najdete nejeden moment, kdy jste si sami sobě připravili zkoušky.

Přeji všem hodně štěstí v tomto uvědomění. Protože když na to přijdete a přijmete, že jste si takové životní osudy sami připravili tím, že jste se pasovali do rolí soudců, přestane to a většina věcí se najednou vyřeší úplně sama.

Tak odvahu a pojďte se na sebe podívat do zrcadla.