Proč přijímáme nepřijatelné?

Je čím dál více lidí, kteří zabředávají do naprosto nepřijatelných situací, žijí v nepřijatelném prostředí, mezi lidmi, kteří se chovají nepřijatelně. Navíc míra nepřijatelnosti sílí a sílí, až je to často zcela k nevydržení. A já se ptám proč tomu tak je? Co vede tolik lidí k tomu, že žijí v takových podmínkách? A když jim nabídnete jinou možnost, mají tisíce výmluv proč to nemohou změnit. Trvají na těch svých nepřijatelných podmínkách, na všem, co jim způsobuje utrpení. 

Jak je možné, že jsme tolik schopní si bránit život v podmínkách, které nám způsobují tolik nesnesitelného utrpení? Že si umíme stokrát obhajovat to, že v takové situaci zůstaneme? Přitom se nám mnohdy nabízí jiná možnost. A bylo by velmi snadné ji využít. Ale my se přesto držíme toho, co je nepřijatelné. Dokážete to pochopit? Skoro ne, že?

Přitom za mnou spousta lidí chodí na výklady karet a ptají se jestli má jejich problematická situace nějaké východisko, jestli je naděje, že to bude lepší. Ale když jim říkám, že je to především na nich, aby z toho odešli, práskli dveřmi a vydali se jinou cestou, opět mě zasypou velkou dávkou svých výmluv proč nemohou udělat změnu. Čekají snad na zázrak, Na "rytíře na bílém koni", který přijede a zachrání je? Proč vlastně nejsou ochotni se postarat o to, aby se osvobodili?

Vysvětlení vychází z vědeckých studií, které jsou ale poměrně neznámé. Ve skutečnosti si vytváříme závislost na emocích. Takže pokud se dostaneme do nějakého emočního stavu, který prožíváme dostatečně dlouho, vytvoříme si na něm doslova závislost. Jak je to možné?

V našich tělech je mnoho vnitřních žláz, které vylučují hormony. Tyto látky signalizují tělu spoustu věcí. Zabývat se budeme ale jen jednou takovou žlázou. Je to hypothalamus. Malá žlázka, kterou máme v mozku. Tento malinký orgán je původcem emoční závislosti. Řídí vylučování "emočních hormonů" do těla a tak je původcem naší neochoty vzdát se toho, na co jsme si zvykli. Pro každou emoci totiž existuje jiný hormon. Takže pokud si zvykneme mít stále v těle hormon utrpení, potřebujeme, aby nám hypothalamus produkoval tento hormon v takovém množství, abychom, jako narkomani, "dostali svou dávku". no, stáváme se doslova závislými na látkách, které produkuje naše tělo a pokud jsme v nějaké situaci dostatečně dlouho, vytvoříme si na nich takovou závislost, že odmítáme změnu. A pokud se náhodou rozhodneme takovou změnu udělat, potřebujeme pořádný detox, abychom mohli svůj návyk změnit. Doopravdy změnit.

Tak jako narkomani mají problém se svého návyku zbavit a potřebují pomoc, tak stejně jsme my všichni "závisláci" a pokud je naše závislost na emocích smutku, depresí, strachu, nedostatku, pocitu méněcenosti, sklíčenosti, a dalších negativních, silně zakořeněná, je opravdu problém se jí zbavit. Pak máme tendence si svou situaci bránit, abychom se nepřipravovali o svou "drogu".

Proto přijímáme (a obhajujeme) nepřijatelné.